Expresionismus

Expresionismus

• výraz pochází z latinského expressio = výraz
• vyskytuje se v literatuře, dramatu, malířství a sochařství
• v literatuře se objevuje skepse, zoufalství; postavy děl nejsou schopny pochopit smysl toho, co se děje a proč se to děje, ale také prolínání skutečnosti a představ (směr vznikl už před 1. světovou válkou, ale právě hrůza a nesmyslnost první světové jej prohloubily)
• častými motivy jsou šklebící se tvář, neschopnost mluvit nebo naopak neartikulovaný řev

expresionistickou literaturu lze v českém prostředí dělit na tři skupiny:

Čeští německy píšící autoři

Franz Kafka

-         v jeho tvorbě se projevuje neschopnost porozumět světu, nesmyslnost a nelogičnost věcí, které musejí lit. postavy řešit

-         Zámek – nedokončený román

-         hlavní hrdina K. je zeměměřič, práci mu má poskytnout správce ze zámku, ale ten se K. z neznámých důvodů neustále vyhýbá

-         Proces – hlavní hrdina (opět K.) je jednoho dne obviněn z jakéhosi zločinu a má se z něj zodpovídat

-         K. nemá ponětí, čeho se měl dopustit, ale je ochoten se hájit

-         vyšetřování ale proběhne bez jeho vyjádření, stejně tak i soud, na kterém je odsouzen k smrti a následně popraven

-         nikdy se nedozví, kdo ho soudil, z jaké pravomoci a co vlastně spáchaů

-         povídka Proměna – Řehoř Samsa se jednoho rána probudí jako brouk, nemůže mluvit, nemůže vyjít ze svého pokoje, nemůže mluvit ani život svoji rodinu

-         všichni se ho bojí

-         nakonec zemře na zranění, která mu způsobili vlastní rodiče, když se ho jako obřího brouka pokoušeli skolit

-         Řehoř netuší, proč se stal broukem, čím si to zasloužil, prostě se to stane

Z dalších děl bych ještě uvedl nedokončený román Nezvěstný (zfilmován jako Amerika, Vladimír Michálek, 1994) nebo Ortel.

Franz Werfel

-         v jeho tvorbě je typické prolínání skutečného a smyšleného

-         soubor povídek Ne vrah, zavražděný je vinen – příběh muže, jehož vidiny z dětství se promítají do skutečnosti

-         paradoxně nejslavnějším Werfelovým románem je životopisný (a neexpresionistický) Verdi

Autoři píšící převážně expresionistickou tvorbu

Ladislav Klíma

-         velmi svérázný člověk, „filosof-samouk“, v jeho tvorbě se objevují nemorální a zvrácené postavy, pravděpodobně ovlivněn tvorbou markýze de Sade

-         Velký román – hrůzostrašná, temná atmosféra, vraždy, zvrácená erotika)

-         Utrpení knížete Sternenhocha – v příběhu se stírá rozdíl mezi realitou a snem

-         hlavním hrdinou je degenerovaný šlechtic, jenž si vezme krásnou ženu Helgu, ta ho však nenávidí a je mu nevěrná (sen?), zabije ji, ale pak se s ní chce znovu milovat; touto cestou se nakazí závažnou chorobou a zemře

-         soubor povídek Mstivá Nemesis

Richard Weiner

-         během bojů na srbské frontě se psychicky zhroutil, v jeho tvorbě je proto objebvuje válka jako velmi častá kulisa

-         postavy v příbězích jsou osamělé, rozpolcené, vytržené z normálního života, živoří v nelogickém světě

-         soubory povídek Lítice a Škleb – krátké povídky zkoumající lidskou psychiku, množství vizí a nepochopitelných situací (pozvaný host nedorazí, nikdy se už neozve, jeho tělo není nalezeno – povídka Židle)

-         Netečný divák a jiné prózy – cyklus povídek, psychopatické postavy, lidská identita mizí, protože postrádá smysl

-         Mnoho nocí – cyklus povídek, motivy smrti, noci, beznaděje, prázdnoty

Josef Váchal

-         jedná se hlavně o dřevorytce, svou tvorbu doplňoval právě vlastními dřevoryty

-         Krvavý román – nedokončený, jedná se o pokus rehabilitovat klasické šestákové krvavé romány, které Váchal zbožňoval

-         Vidění sedmera dnů a planet – alegorická lyrika, kdy je každému dni v týdnu přiřazena jedna ze sedmi původních planet ztlesńující každá nějakého antického boha (Neptun byl objeven až roku 1846, Pluto dokonce 1930)

Autoři, jejichž tvorba nebyla primárně expresionistická – následující autoři a hlavně jejich díla se mohou vyskytovat v učebnicích i v jiných „kolonkách“

Vladislav vančura

-         Pole orná a válečná – podruh Řeka zavraždí děvečku kvůli penězům, narukuje, i přes svou zbabělost je raněn a následně vyznamenán jako hrdina a pohřben se všemi vojenskými poctami

Karel Čapek

-         drama Ze života hmyzu – alegorický příběh; hlabvní postava (vypravěč) usne na louce a ve snu potkává nejrůznější brouky, všichni mají lidské vlastnosti a jsou tudíž stejně špatní jako lidé

Jaroslav hašek

-         Osudy dobrého vojáka Švejka by sem mohly být rovněž řazeny; Josef Švejk je „tažen“ armádou a válkou, nechová se logicky a zároveň se v nelogickém prostředí pohybuje, jeho činy se často obracejí proti němu, svět kolem něj nemá smysl...